Na 7 dní ve tmě

Asi dva roky to ve mně zrálo, než jsem usoudila, že je ten pravý čas nechat se zavřít do tmy. V ČR si dnes můžete vybrat z 22 zařízení, já jsem zvolila po chvilce gůglení malou vesničku na Šumavě. Byly mi hodně sympatické stránky, i člověk, který tmu nabízel. Ten člověk se jmenuje Břetislav a byl nám opravdu skvělým průvodcem naší 7-denní tmou.

Dům, kde jsme strávili týden

Ubytování
Sraz jsme měli v pátek 6.9. v 11:30, ve vesničce Chlistov na Šumavě. Břetislav nás vřele přivítal, ukázal mi můj pokoj a Filipovi ten jeho. Pokoje byly oddělené chodbičkou, která byla také ve tmě.
Vybalila jsem si, procházela a "ošahávala" chvíli pokoj, abych věděla, kde co je a kam si dám své věci. Břetislav nám řekl jen pár organizačních věcí a zeptal se, zda už chceme svůj pobyt začít.
Každý jsme se tedy vydali do svého pokoje, Břéťa nám zhasnul a tím začal můj výlet do sebe.

Pokoj jsem si mohla zevnitř zamknout - pro pocit bezpečí (Břéťa měl také k dispozici klíč, kdyby cokoliv..), ale za celý pobyt jsem si ho nezamkla, cítila jsem se tak líp.
Měla jsem o trochu větší pokoj než Filip. Na 20m jsem měla postel, stůl a dvě židle, polici na oblečení, koupelnu - WC, sprchový kout a umyvadlo. Na stole lžíce a lžička, plechový hrnek, kapesníky, papír a propiska.
Oba pokoje jsou dokonale zvukově odizolovány, že opravdu nic neslyšíte. Tedy první dny. Každým dnem ale slyšíte líp a líp, takže přecijenom něco málo se k vám potom zvenku dostane.

Jídlo
Můžete si dopředu objednat bezlepkovou nebo třeba raw stravu. My jsme si neobjednávali nic, jen jsme věděli, že strava bude vegetariánská.
1x za den Břéťa přinesl jídlo v termotašce. Položil ho do chodbičky a 3x zaťukal. Čekal chvilku za dveřmi pro případ, že bych s ním chtěla mluvit. Ani jednou jsem téhle možnosti nevyužila. 
Takže, vyzvedneš si tašku s jídlem a jdeš zkoumat, jaké je ten den menu. Vždy byla v termosce polévka, v dalším termoskovém hrnci hlavní jídlo, a pak různé ovoce, jogurt, salát, domácí chleba, a občas nějaká buchta nebo třeba granola. Každopádně jídlo byl zážitek dne, doslova! 
Je to vlastně taková jediná zábava ze dne a vy se od rána těšíte, až uslyšíte 3 zaklepání.. Navíc se jídlo nenosí ve stejný čas, abyste nevěděli, kolik je hodin.
Břéťa je opravdu skvělý kuchař a já si moc pochutnala. U jídla zpomalíte, protože si ho chcete fakt užít a co nejdýl jíst, protože zrovna nemáte tisíc věcí na práci 😅 
Hodně mě bavilo to zkoumání, co to zrovna asi jím, podle vůně, chuti... Uvědomila jsem si, že běžně do sebe to jídlo fakt naházím, protože není moc čas... A tady ho máte. Hodně. Takže jsem se snažila zpomalit, vychutnávat, kousat 30-50x, podle toho, co to bylo. A to byla pro mě výzva, zkuste si to, není to jednoduchý 😉
K pití byl litr vody ve skleněné láhvi a 2l termoska s čajem. Kdykoliv jste dopili, dali jste termosku nebo lahev za dveře. Břéťa chodil několikrát za den kontrolovat chodbičku a vždy pití doplnil.
Máte možnost si požádat o víc jídla nebo třeba o něco, na co dostanete chuť. Ani jednou jsem to nevyužila, prostě jsem přijímala to, co je, s velkou vděčností a radostí. 
Když jsem vracela prázdnou termotašku do chodbičky, psala jsem různé vzkazy s poděkováním za jídlo. Psát na papírek ve tmě je docela sranda! 😂

Hygiena
V pokoji máte sprchu, umyvadlo a WC. Je důležité si před zhasnutím pořádně zapamatovat, co si kam dáváte, jinak máte smůlu 😆 
Věc, které jsem se trochu obávala, byla menstruace. Dostala jsem to den před tmou, a holky pochopí, že po praktické stránce to ve tmě není sranda 🙈 Ale zvládla jsem to nakonec v pohodě. 
Hygiena nebyla žádný problém, měla jsem opravdu komfort.

Náplň dne

Pátek a sobotu jsem víceméně prospala. A tím ztratíte pojem o čase. Vlastně víte jen, co je za den, protože si počítáte, kolikrát vám donesli jídlo. Ale tělo není hloupé, cítíte, zda je den nebo noc. Ale nevíte čas. To byla otázka, která mě tam trochu trápila 😅 Nevíte, jestli jdete večer spát v 19h nebo ve 23h. Nevíte, jestli ráno jsou 4h nebo 8h.... Tohle bylo hodně zajímavý a občas trochu nepříjemný. 
A vzhledem k tomu, že první dva dny jsem dospala spánkový deficit, nemohla jsem pak večer usnout. To byly dlouhé chvíle, hodně dlouhé...
Nicméně náplň každého dne byla víceméně stejná. Ráno jsem se probudila, a válela se. Nevím, jestli hodinu nebo 2.. Přemítala, co za ten den budu dělat.. bylo toho opravdu hodně 😂 Pak jsem vstala, dala si sklenici vody s Greensem od Nuzestu, šla se vysprchovat, na konci vždy ledovou sprchou. Udělala jsem si hezký vlasy, abych se necítila jak šmudla 😎 A šla se oblíct. 
Chvíli mi zabralo zjistit, kde je předek a zadek kalhotek, tepláků a trička 🙊 Pak jsem se šla hýbat, dopoledne jsem vždy jela nějakou mobilitu, dýchala Wima Hofa. Poté přišel čas na polévku, co mi zbyla z předešlého dne a po jídle jsem si šla lehnout na zem do spacáku. 
Proč na zem? Protože mi zem krásně rovnala zádíčka a navíc nechcete celý den ležet v posteli, ta je za odměnu večer. No a ležela jsem a čekala na 3 zaťukání a na menu dne. 

A co jsem dělala, když jsem ležela na zemi? Přemýšlela, hodně, neustále. Myšlenky lítaly sem a tam a vy najednou máte čas se nad nimi zastavit. Procházela jsem si svůj život od dětství a vzpomínala a analyzovala. Přicházely mi vzpomínky, které jsem "zapomněla". 
Šla jsem do tmy s pár otázkami, co se budoucnosti týče, a můžu říct, že se mi tam hodně vyjasnila spousta věcí. V podstatě jsem se k těm otázkám vracela každý den a každý den k tomu přicházely nové a nové vize.

Po donášce nového jídla jsem si vždy něco zobla, prošla, co mi Břéťa připravil dobrého a šla zase do spacáku trávit a přemýšlet. Když mi vytrávilo, převlíkla jsem se do cvičebního a šla si dát druhý trénink dne - tentokrát silový. 
A co jsem jela? S sebou jsem samozřejmě nic neměla, kromě válce, ježka a expanderu. Takže po rozcvičce následovaly většinou rovnou nějaké intervaly, ono té síly totiž moc nebylo, jak je tělo rozležené a zpomalené. Takže denně stojky u zdi, stojky na hlavě v prostoru, kliky, pistole, dipy o postel 😃 , sklapovačky, duté pozice, split squats, L-sit o dvě židle, angličáky atd atd.... Potřebovala jsem tělo trochu unavit, abych večer líp usnula, což se mi někdy povedlo, ale spíš ne 😩
Po tréninku zase sprcha a pomalá večeře. Pak opět na zem a buď do spacáku nebo do dřepu u zdi.
Přemýšlet a čekat, až se mi bude chtít spát a poté se přesunout do postele, kde zase čekat, až se mi bude chtít spát..

Přijde vám to jako fádní a nudná denní rutina? Jo, mně taky. Byla to hodně často velká a nekonečná nuda. Ale o tom to je. Zastavit se, mít čas, TADY A TEĎ. Na sebe, na jídlo, na myšlenky, na rozjímání nad minulostí a budoucností, na pohyb v klidu...
Každý den jsem měla skoro stejný program. A i tak byl každý den trochu jiný.
5 dní proběhlo relativně v pohodě. Poslední dva dny byly těžší. Už jsem chtěla ven, na světlo, nadechnout se čerstvého vzduchu, vidět přírodu kolem, moc jsem se těšila na svoje psy. A na Filipa.
Sice byl jen za zdí a každý jsme navíc měl možnost toho druhého navštívit, a to pro mě bylo hodně lákavý. Ale v těchto chvílích vždycky nastoupilo ego, že to prostě chci zvládnout bez kontaktu a bez mluvení, sama. A v podstatě díky egu jsem to krásně celý zvládla. Ego je kapitola sama o sobě, o tom se rozepisovat nechci. Jen vím, že je k životu potřeba a že může být skvělým pomocníkem, když ho umíme používat..

Jak se tma ukončila?
Poslední den - v pátek, jsem vstala nadšená, a moc jsem se těšila. Nevěděla jsem, jak se tma bude ukončovat, ale tušila jsem, že to bude něco se svíčkou.
Konečně Břéťa dopoledne zaťukal se slovy: Barborko, tady Břéťa a já hned šla otevřít. Stál ve tmě a zeptal se, zda už chci vyjít na světlo. Já samozřejmě ihned souhlasila a bylo najednou divný někoho slyšet a slyšet sebe mluvit. Ale ta radost! 
Následně jsem zavřela, on se šel ještě zeptat Filipa a za chvíli mi nechal svíčku v chodbičce a instrukce byly takové, abych pomalinku otevřela dveře a nechala jen škvírku a pomalu si zvykala na světlo a otevírala víc. Klidně hodinu.
To první světlo po 7 dnech bylo neskutečný. Silný. Točila se mi hlava, musela jsem sedět na zemi. Najednou to byly tak nádherný pocity štěstí a takové trochu znovuzrození. Otevírala jsem opravdu pomalu, protože se mi pořád při pohledu do světla točila hlava. Prohlížela jsem si ruce a místnost kolem a myslím, že kdyby mě někdo pozoroval, řekl by si, že jsem si dala pěknou dávku psychedelik 😆

Ihned po tmě, výlet do nedalekých Velhartic

A co jsem si ze tmy odnesla?
Že jsem silná. Že jsem dobrý člověk. Že můžu mít a dělat , co chci, protože to chci srdcem a to je ten klíč. Tma mi dodala sebevědomí, že opravdu všechno můžu zvládnout. 
Mám ještě víc ráda svoje tělo, protože dřív jsem se k němu nechovala moc hezky a ono je i tak krásný a funkční. Moje tělo je můj poklad, o který se chci starat a hýčkat ho víc a víc. Stejně tak duše!
Vděčnost za jídlo. Můžu si dovolit jíst, co chci a to ve vysoké kvalitě. Tím, že jíte pomaleji, toho sníte míň a jídlem tolik neplýtváte.
Odnesla jsem si takový zvláštní klid na duši. Je o mě postaráno, a vím, že cesta, kterou jsem si v životě zvolila je ta (pro mě) správná a jsem nesmírně vděčná, že můžu dělat to, co mě baví a naplňuje a nemusím svůj čas už věnovat nesmyslům v korporátu.
Moje cesta je pomáhat lidem být lepší verzí sama sebe a dělám to srdcem. Nejdu za kvantitou, ale kvalitou, to je moje životní filozofie. 
Musí to teď vypadat tak, že jsem nesmírně uvědomělá a dospělá, co 🙌 Jsou to prostě jen pocity, co jsem si odnesla a jsou důležité pro mě. Já vám tím jen chci nastínit, co se ve tmě může dít, co vám to může změnit. Ale samozřejmě každý to prožíváme jinak.


Vaše otázky:

Šli jste každý zvlášť nebo spolu s Filipem?
Nešla bych do tmy ve dvou. Myslím, že tma je opravdu o samotě a tichu. Chtěla jsem nahlídnout sama do sebe a to by ve dvou šlo mnohem hůř.
Břéťa vyprávěl o starším páru, jejichž vztah byl vyčpělý a šli spolu do tmy s tím, že spolu nebudou 7 dní mluvit, ale dorozumívat se jinak, dotekem. Prý to zvládli beze slov a jejich vztah to hodně zlepšilo..

Důvod proč jsem to absolvovala
Duševní posun. Vyřešení si otázek, které jsou pro mě momentálně důležité. Osobně mám hodně ráda životní výzvy. Lákají mě různé duchovní rituály, ceremonie, biohacking, zkrátka věci, co vás posunou dál a zlepší vám život. Nejhorší je pro mě stagnace.

Doporučila bych to ostatním?
Tmu bych rozhodně ostatním doporučila. Ale taky musím říct, že tmu nezvládne každý. Jsou lidi, kteří tam vidí různé své démony nebo prostě jen neumí být sami se sebou a ze tmy vyjdou třeba druhý den.
Ale rozhodně to stojí za to. Jak řekl Břetislav: "Tma ve vás něco nenávratně změní, to poznáte třeba až časem."

Největší tvé poznání? Jaký byl den po dni? Nudila ses?
To jsem popsala výše.

Šla bys znovu?
Šla. Nevím, jestli za půl roku, rok, nebo za dva. Ale určitě šla. Jsou i lidé, co chodí každý rok.


Dále bych chtěla podotknout, že tma do které jsme šli my, byla za mě opravdu kvalitně připravená.
Slýchám o různých zařízeních, kde třeba slyšíte auta, ptáky, psy a celkově šramot z ulice. To není to, co bych já hledala. Podstata je právě ve (skoro) naprostém tichu a ztráty pojmu o čase.
Pak jsou zařízení, kde máte MP4 přehrávače na muziku, audioknihy atd. Původně jsme s sebou chtěli také něco takového, ale Břetislav nám to vysvětlil se slovy: 

"Naše pojetí tmy je o sebepoznání, o samotě a tichu v ní

Věci, které odvádí pozornost směrem ven od nás samých, nedoporučujeme

Je dobré vzít třeba nějaký hudební nástroj, alikvotní tóny v tichu jsou léčivé...."

A tohle je právě to, čemu říkám podstata tmy. Dnes si to lidé musí dělat lehčí a pohodlnější, aby to zvládli, a poslouchat celý den audioknihu by to celé opravdu ulehčilo. Ale to si rovnou můžu koupit dovolenou v penzionu, pokud chápete ;-)

Každopádně nástroj jsem s sebou neměla, ale příště si určitě něco brnkacího vezmu.

Břetislav